Integrovaný blok v mateřské škole

Možná už jste párkrát zaslechli spojení „integrovaný blok“. Je to jeden z těch pedagogických výrazů, které zní složitě, ale myšlenka za ním je ve skutečnosti docela jednoduchá.. :)

Pro nás je to hlavně způsob, jak dětem nechat svět pohromadě. A zároveň je to cesta k prožitkovému učení jako takovému.

Protože když se dítě zajímá třeba o jablko, taky si neřekne: „Tak teď budu deset minut dělat přírodovědu, potom matematiku a pak výtvarnou výchovu.“

Prostě ho zajímá jablko.

Jak vypadá. Jestli je těžké. Jak voní. Co je uvnitř. Jestli plave. Jestli chutná stejně červené a zelené. Co se stane, když ho rozkrojíme. A proč má vlastně semínka. Kolik jich máme v košíku a jaké mají vlastnosti, když je mezi sebou porovnáme…

A takhle se na to díváme i my.

Máme nějaké téma a kolem něj pak skládáme různé činnosti. Povídáme si, čteme, zpíváme, počítáme, pozorujeme, vyrábíme, běháme venku, vyrážíme na výpravy a nebo zkoušíme, co se stane, když…

A všechno to spolu nějak souvisí.

To je pro nás integrovaný blok. Struktura, která otvírá prostor pro přirozené učení.

Ale pozor – neznamená to, že si v pondělí řekneme „tento týden máme jablka“ a pak už jen čekáme, co se bude dít. :)

Za každým takovým tématem je docela dost přemýšlení a pedagogické přípravy. Víme, co chceme dětem nabídnout, co chceme rozvíjet a kam je chceme postupně posouvat. Máme stanovené vzdělávací cíle a přemýšlíme nad tím, jakými cestami se k nim děti mohou dostat.

Jen ta cesta nemusí být pro všechny stejná.

A právě proto nám dává smysl nechat v ní prostor dětskému zájmu, otázkám a vlastní aktivitě. Když děti něco zaujme, můžeme se u toho zastavit. Když přijdou s vlastní otázkou, můžeme ji společně prozkoumat. A když zjistíme, že je nějaké téma baví mnohem víc, než jsme čekali, můžeme ho rozvinout dál.

Cíl tedy máme. Jen cesta k němu nemusí být nalinkovaná od první do poslední minuty.

A pak přichází prostor pro to, na čem si v Sedmikvětu skutečně zakládáme – prožitkové učení.

Malé děti se totiž učí hlavně tím, že něco samy dělají. Že to vidí, slyší, vezmou do ruky, očichají, ochutnají, rozhýbou se u toho, něco zkusí a zjistí, že to dopadlo úplně jinak, než čekaly. :)

A čím víc smyslů a různých zkušeností se do poznávání přirozeně zapojí, tím bohatší zkušenost dítě získává.

Když tedy dětem řekneme, že jablko má uvnitř semínka, něco se dozvědí.

Když ale jablko samy rozkrojí, semínka najdou, vezmou je do ruky, přičichnou si k nim, začnou řešit, jestli by z nich mohl vyrůst nový strom, a pak je třeba opravdu zkusí zasadit, je to úplně jiný druh učení. Nebo přijde otázka, odkud jablko pochází a jak se k nám dostalo. Tam pak vytáhneme atlas a už se zase rozvíjí další klubíčka nových informací.

A velkou roli v tom mají i emoce.

To, co nás překvapí, potěší, rozesměje nebo nám připadá zajímavé, přitahuje naši pozornost. Proto má podle nás smysl dětem nabízet co nejvíc opravdových situací a zkušeností, které pro ně něco znamenají.

Nechceme, aby si děti jen zapamatovaly, že jablko má semínka.

Chceme, aby je zajímalo, proč tam jsou.

Aby se ptaly. Aby zkoušely. Aby si všímaly. Aby si věci spojovaly.

Aby se postupně učily nejen nové věci, ale také přemýšlet, hledat vlastní řešení, rozhodovat se, spolupracovat a být samy aktivní v tom, co se učí.

Takže ano – zvenku to někdy může vypadat, že si v Sedmikvětu prostě hrajeme, běháme venku, pečeme štrúdl a povídáme si o jablkách. :)

A vlastně si opravdu hrajeme, běháme venku, pečeme štrúdl a povídáme si o jablkách.

Jen za tím vším je promyšlený pedagogický záměr a rozšiřování portfolia dovedností dětí pro život sám.

A právě to máme na integrovaných blocích rádi.

Dětem necháváme prostor objevovat svět po svém. A zároveň víme, proč jim jednotlivé věci nabízíme a kam je chceme jejich objevováním postupně vést. Jsme v tom spolu. Nadšení a vlastní zkušenost jsou těmi nejlepšími učiteli!:))